PŘEJEME SI DOBRÝ ROK A NETRPĚLIVĚ OČEKÁVÁME SNĚHOVÉ VLOČKY...
-
Přejeme si DOBRÝ a hezký rok:
Společně rozložíme a umístíme bílý kruhový šátek doprostřed kruhu – tj. nový nepopsaný rok, dáme mu jméno 2020. Půjde zase dokolečka – akce s říkadlem (porozumění obsahu + vizualizace):
Rok jde pořád dokolečka, nikdy nejde nazpátek. Jenom občas najde chvilku, převleče si kabátek
Společně přejeme roku, aby to byl dobrý rok prostřednictvím říkadla, doprovázeného pohybem:
Týnom tánom taliánom, DOBRÝ ROK – ať je mu přáno.
Týnom tánom třesky plesky, ať se máme všichni hezky.
Týnom tánom bongo uda, ať na světě není nuda.
Sranda----Hraní----Kamarádi, ať nestojí nikdo zády.
Týnom tánom taliánom, DOBRÝ ROK – ať je mu přáno.
*Přání pro rok:
„Aby to byl DOBRÝ ROK, tak já mu přidám… (dozdobení roku - zdobíme bílý kruhový šátek a formulujeme svá přání)
„Aby to byl dobrý rok, musí se vyhodit všechno ošklivé, co lidi i zeměkouli trápí…
Halí balí habalí, co všechno se zabalí, aby bylo ve školce, doma i na světě hezky?
Činnost s říkadlem (reagujeme na podněty dětí):
Halí balí habalí, zlobení se zabalí, bouchání se zabalí, bouračky, války, střílení, zloději se zabalí atd.
ZIMA OPĚT LEZE LÍNĚ NA HORÁCH I PO ROVINĚ :-))
Venku vládne LEDEN a mělo by být všechno LEDOVÉ, SNĚHOVÉ a LEDNOVÉ a ono je to úplně jinak:
Kam se nám zase ZIMA schovala?
- Kam se zima schovala?
STARTOVACÍ PÍSNIČKA na melodii Kalamajka mik mik:
Kam se zima schovala, vědět nám to nedala, jenom bláto nechala, to nás pěkně naštvala!
DISKUZE: Jak to, že není sníh? Kam se zima schovala, kde je? Smí se to, aby si někdo odešel, kam chce a nikomu to neřekl? Jak to děláme u nás ve školce?
ZKOUŠÍME ZIMU PŘIVOLAT ZPÁTKY:
Zimo, zimo, vrať se k nám, já si boby (šálu, lyže, brusle, rukavice atd.) přichystám,
přines s sebou zase sníh, budem´jezdit na saních…
- Kdyby byla pravá zima, co všechno by se dalo dělat, zkoumat, na co si hrát?
- „Na vločky sněhové“
Text: „Padá vločka sněhová sněhová sněhová, padá vločka sněhová, je celá krajková…“ (viz samostatný blok níže)
- Hra: „Na šišatého sněhuláka“
Stál sněhulák našišato, kdo ho stavěl, může za to. BUM, sněhulák spad!!
Reakce nespokojeného sněhuláka, který se na slovo bum svalí v kruhu a zavolá: To vám nedaruju!!!+ následuje honička, kdy "sněhulák" honí a snaží se plesknout co nejvíc dětí + modelování dalšího šišatého sněhuláka z těla dítěte/ více dětí.
- Hra se zobrazováním a říkadlem v prostoru:
Text: Zima zima samá rýma, kdo se hýbe, je mu príma…
Po skončení říkadla se proměňujeme dle podnětů: rampouch, velká koule, vločka, zmrzlý vrabec, nemocný Pepa, kouřící komín, lyže, hokejista, šišatý sněhulák, iglú, smutná sýkorka atd.
Atd.
ČEKÁNÍ NA SNÍH a SNĚHOVÉ VLOČKY
- Rituál:
Kolo si uděláme, my si ruce podáme,
společně se projdeme, pak si místo najdeme… (opakování do připojení posledního dítěte)
- Každý máme své místo v kruhu:
To místo je moje! (pohybově zdůrazníme s obměnami a ozvěnou)
- Místo uprostřed kruhu:
Ukázat si místo uprostřed.
Tam položit složený kruhový bílý šátek (třeba z prostěradla). Postupně rozložit - kousek rozložím já, pak někoho zavolám, kousek rozložíš ty atd., až je šátek rozložený
- Pantomima učitelky s motivací:
Něco jsem vám chtěla přinést, nabrala jsem to a ono to za chvíli zmizelo. Tak jsem to zkusila znovu a nabrala jsem ještě víc… ale ono to za chvíli zase zmizelo.
Pak jsem to vymyslela tak, aby to nezmizelo…
- Podávání velké, křehké, papírové vločky v kruhu s textem:
Co to je, co to je, jakpak se to jmenuje.
U koho to zastaví, řekne, jak se to jmenuje ( např.vločka, sníh, sněhová vločka, pápěří, papírový ubrousek…)
Položit vločku doprostřed na šátek.
- Houpání imaginární vločky:
Jaká je sněhová vločka?
Jednoduchý popěvek s obměňujícím se textem, při němž všichni lehce pohupujeme pažemi i tělem kolem položené papírové vločky uprostřed:
Padá vločka sněhová, sněhová, sněhová,
padá vločka sněhová, je celá ledová (nebo studená, bělounká, krajková atd.)
- Tanec vloček s obměnami: (pohybově v kruhu či prostoru děti v roli vloček tančí - jemně, ale i rychle a divoce, podle toho, jestli sníh poletuje nebo je sněhová vánice)
Tančí vločka sněhová, sněhová, sněhová,
tančí vločka sněhová, je celá krajková (ledová)…
- Letí vločka sněhová – písnička s během po špičkách se vzpaženými pažemi v prostoru
Letí vločka sněhová, sněhová, sněhová,
Letí vločka sněhová, na zem spadne…
- I sněhová vločka má maličká očka (seznámení s básničkou)
Kam asi vločka doletí a kam spadne? Děti odpovídají, spojíme s básničkou s pohybem:
I sněhová vločka má maličká očka.
Kouká, kam ji vítr nese, aby nepřistála v lese.
Městská vločka letí k městu, cestovní si hledá cestu.
Luční padá mezi louky, klobouková na klobouky.
Z vloček, co jsou pro legraci, stavějí se sněhuláci.
- Když má vločka zavřená očka…
Někdy vločka zavře očka a pak vůbec neví, kam padá…
Volá vločku vločka, ať prý na ní počká.
Že neví, kam padá, má zavřená očka.
Zhruba tři děti představují vločky se zavřenými očky (šátky, klapky na oči), tři děti je vodí v prostoru v kruhu i s proplétáním v kruhu, ostatní děti houpou imaginární vločky a zpívají písničku, v rolích vloček se zavřenými očky se prostřídáme:
Padá vločka sněhová, sněhová, sněhová,
padá vločka sněhová, je celá krajková…
- Vločka spadne na zem, tam si lehne, ani nehne, aby se nerozpustila…
Padá vločka sněhová, sněhová, sněhová,
padá vločka sněhová, na zem spadne…
Děti si lehnou na zem, a co nejdéle vydrží ležet v klidu s doprovodem zpívání paní učitelky:
Leží vločka sněhová, sněhová, sněhová,
leží vločka sněhová, je celá krajková….
- Ztvárnění vloček…
Dopadla vločka sněhová na zem a každá je úplně jiná… Stejně jako my, lidé.
Děti si na podložce vytvářejí a zdobí své vločky.
Závěr:
Na světě se dějí velké věci, ale jenom občas a na chvilku a to je zázrak.
Reflexe:
Existenciální princip spočívá v tom, že kdybys tu nebyl/a, tak by tu ani ta tvoje krásná vločka nebyla a to by bylo škoda. Je dobře, že jsem na světě, mám tady svoje místo a jsem tu důležitý.
Tak snad se naše děti ještě aspoň na chvilku toužebně očekávaného sněhu dočkají...
OŘECHOVÁ INSPIRACE + otevření ADVENTU
(inspirováno pedagogikou F.Ketta – www.kett.cz + vlastní Hančinou praxí)
1.část: Hele, hele, copak to tu je… (www.kett.cz)
- Vstup do námětu s popěvkem, kdy učitelka přináší ošatku s ořechy zabalenou v zeleném kruhovém šátku:
…Že přišli jste k nám, tak já vás vítám a k tomu vítání něco tu mám…
- Děti v kruhu osahají zabalený balíček s popěvkem:
Hele, hele, copak to tu asi je, hele, hele, jaképak to je…? Obměny: copak to tu je…. Jak se to jmenuje?
- Postupně rozbalujeme balíček – kousek já a kousek ty s dopomocí trianglu nebo xylofonu:
Co to je? Co o tom vím? K čemu to je? + vytvoření obrazu uprostřed.
- Ošatka s ořechy – je dost pro všechny, pro mě i pro tebe:
Rozdávání ořechů se simulací: Jak ořech z větve padá dolů na zem (učitelka pouští ořechy z výšky do dlaní jednotlivých dětí)
- Činnosti s ořechy – každé dítě má jeden ořech: příklady
-Pozdrav s ořechy – ťukání po kruhu
-Kutálení ořechů z dlaně do dlaně: „Převaluj oříšek z dlaně do dlaně….“
-Pozorování ořechů - cestičky, křižovatky, kruhový objezd, jak visel ořech na stromě, 2 poloviny – nahoře, dole, vpravo, vlevo
-Realita: slupka chrání, skořápka chrání, jádro uvnitř – když je něco cenného, je to (mělo by to být) chráněné. V přírodě má hodně věcí ochranu – příklady z přírody, příklady ze života (člověk, srdíčko, mozek, zima, BESIP, peníze…)
-Básnička: Do trávy i na střechy, padaly nám ořechy… - doprovázíme ťukáním, reflektujeme, co jsme se dozvěděli?
Text básničky: (www.kett.cz)
DO TRÁVY I DO STŘECHY PADALY NÁM OŘECHY
BUM, BUM, BUM, TO BYLA ŠLUPKA!
MĚKKÉ JÁDRO TVRDÁ SLUPKA
OCHRAŇUJE, DRŽÍ, PÁNI! PŘED ÚRAZEM ŽIVOT CHRÁNÍ.
NĚKDY ALE STANE SE - SMUTNÉ POVÍDÁNÍ -
ŽE ANI TA TVRDÁ SLUPKA OŘECH NEOCHRÁNÍ.
KDYŽ CHCE VOJTA OŘECHOVÝ KOLÁČEK,
PŘINESE SI NA TU SLUPKU LOUKÁČEK.
-Zobrazení: každé dítě dostane barevnou podložku a na koberci kolem ošatky si položí oříšek na podložku a ozdobí si svůj oříšek (šňůrkami, zlatými korálkovými řetízky, různým výkladovým materiálem)
-Vznikne společný obraz: uprostřed ošatka + okolo se prezentuje každý z nás (lze spojit s přáním navzájem: dítě přijde k jinému dítěti a řekne mu přání, např.: Hanko, přeju tvému oříšku, aby nebyl červivý, aby ti chutnal, až ho rozlouskneš, aby byl zdravý atd.)
-Další činnosti: louskání ořechů, komu dám ochutnat, s kým se rozdělím atd.
2.část: Advent už nám začíná, co to děti znamená???
Na koberci zůstává ošatka s ořechy na kruhovém šátku, okolo šátku zůstávají ozdobené oříšky jednotlivých dětí na textilních podložkách.
- Činnost s lanem:
Děti sedí v kruhu na židlích, učitelka posílá po kruhu postupně lano z ruky do ruky s popěvkem: Z ruky do ruky lano putuje, tebe i mě spojuje… (www.kett.cz)
(důležité je nechvátat a spojit s očním kontaktem, popř. se jmény dětí: Hanku a Pepu spojuje) Vytváříme kruh kolem lana: řešíme problémovou situaci, lano je krátké, nás je hodně, jak se spojíme všichni? (Postavíme se, jdeme blíž ke středu kruhu, stojíme jeden vedle druhého…). Jsme spojeni lanem, lano pokládáme na zem kolem ozdobených oříšků a tím vytváříme pomyslný adventní věnec.
- Hele, hele, copak to tu asi je…
Co by to mohlo být? Je to kulaté, nazdobené?
Učitelka do obrazu postaví 4mističky s vodou a lodičkami se svíčkou v ořechových skořápkách.
- ADVENTNÍ VĚNEC:
Stojíme v kruhu, spojíme se za ruce a zpíváme společně písničku:
Čas jako voda rychle plyne, na Vánoce se těšíme,
refrén 2x: hoja hoja hoja hoja hoja hoja džundža.
Už aby Vánoce byly, jen aby se nezpozdily,
refrén 2x: hoja hoja hoja hoja hoja hoja džundža.
Melodie písničky: c e g e f d e c, c e g e f d e d, refrén: e e f d, e e f d, e e f d, c c
Reflexe: Na co se na Vánoce nejvíc těšíš?
- ADVENT – uvedeme krátkou básničkou:
Advent už nám začíná, co to děti znamená?
Čtyři svíčky na věnečku, čtyři týdny čekat mám,
než advent udělá tečku, já se asi nedočkám…
Pod každou mističku se svíčkou položíme bílou háčkovanou vločku .
Reflexe: Co jsme se dozvěděli? Proč jsou na adventním věnci 4 svíčky?? Co víš, co si myslíš?
* Adventní svíčky jsou čtyři stejně jako 4týdny čekání na Vánoce a na Ježíška…
Umíme ČEKAT?
Učitelka přináší ošatku s malými jedlovými větvičkami a postupně po jednom rozdává dětem sedícím v kruhu. Největší větvičku dostává poslední dítě, které muselo nejdéle čekat.
Reflexe: komu se zdálo čekání dlouhé? Je snadné čekat? Důležité je vědět, že všechno chce svůj čas a důležité je vědět, že někdy je potřeba počkat a že nic hezkého a vzácného není hned. I na Vánoce se musí čekat celý rok.
Věnec si okolo ozdobíme větvičkami – kolem lana.
*Adventní svíčky jsou čtyři stejně jako 4 části roku: jaro, léto, podzim, zima*
Motivace říkadlem, kdy se děti okolo „věnce“ otáčejí v kruhu a nejprve jen se slovy TIK ŤAK, kterými doprovázejí chůzi v kruhu.
- Po chvíli přidáme říkadlo:
ROK JDE POŘÁD DOKOLEČKA, NIKDY NEJDE NAZPÁTEK.
JENOM OBČAS NAJDE CHVILKU, PŘEVLEČE SI KABÁTEK…
- Na melodii oblíbené dětské písničky Čí a čí a čí čí čí, jsou to bratři kočičí si s dětmi připomeneme a hned pohybově doprovodíme 4 části roku: mističky se svíčkami ozdobíme okolo předměty, vztahujícími se k danému ročnímu období, např. okolo jedné mističky dáme barevné kytičky, okolo letní mušličky, okolo podzimní kaštany, zimní mističku dozdobíme bílými hvězdičkami.
Září, říjen, listopad, tak se umí Podzim smát + repetice
Zimě vládne prosinec, leden, únor, šup na pec + repetice
Březen, duben, zlatý máj, rozkvete nám celý kraj + repetice
Léto vyžene nás ven, červen, červenec, srpen + repetice
*Adventní svíčky jsou čtyři stejně jako 4 etapy lidského života: dětství, mládí, dospělost, stáří
Jak člověk roste: KLUK je nejdřív chlapeček, pak mládenec, tatínek, dědeček, HOLKA nejdřív holčička, slečna, maminka, babička.
A hned si na to zahrajeme a spojíme s improvizovanou básničkou:
Děti se rozdělí na kluky a holčičky, kluci i holky si sednou do dřepu ve dvou řadách proti sobě. Začínají kluci – dřep znázorňuje chlapečka, stoj mládence, hrdý stoj rozkročný s rukama v bok tatínka, stoj v předklonu s rukama za zády dědečka. Obdobně holčičky – dřep je holčička, stoj vzpřímený s rukama podél těla a dlaněmi v pravém úhlu k paži, znázorňujícími sukýnku je slečna, stoj s předloktími před tělem znázorňujícími houpání děťátka je maminka, obdobný postoj jako u dědečka představuje babičku.
Chlapeček, mládenec, tatínek, dědeček
Holčička, slečna, maminka, babička
tak je to v životě, to není básnička.
- Vánoce jsou, věř mi, skoro přede dveřmi…
Hra s rozpočitadlem s cílem zjistit, kdo z nás se těší na Vánoce
Děti stojí v kruhu a lehkými potlesky dlaní o vnější část stehen se vyladíme na společný rytmus.
Pak přidáme rozpočitadlo: učitelka (později i kdokoliv z dětí) se postaví doprostřed kruhu a v rytmu říkadla rozpočítává. Na koho to padne, ten dostává prostor, aby nám prozradil, na co se nejvíc o Vánocích těší. Poté se rozpočitadlo opět opakuje.
Vánoce jsou, věř mi, skoro přede dveřmi,
co se vleče, neuteče, už se těšíme…
Na závěr zařadíme případně hádanky:
Hádej, hádej, neprohádej,
na co se nejvíc těší Verunka, Vašík…
(obměna: kdo se nejvíc těší na cukroví, na to, že bude chodit dlouho spát, na řízek atd.)
- Vánoční pohlednice
Na základě toho, co děti uvedou ve smyslu, na co se těší, se zkoušíme hned v uvedené proměňovat s motivací „Vánoční pohlednice“ nebo „Vánoční fotografie“:
Děti se pohybují v prostoru v rytmu říkadla „Vánoce jsou, věř mi, skoro přede dveřmi, co se vleče, neuteče, už se těšíme…“. Po cinknutí trianglu se zastaví a promění celým svým tělem v uvedený vánoční symbol: naštvaného vánočního kapra, vánoční dárek, ozdobený stromeček, co je trošku křivý, na řízek, vánočku, pohádku, anděla, ale i na Ježíška.
3.část: PRÁCE s PŘÍBĚHEM
PRÁCE S POHÁDKOU, PŘÍBĚHEM s ořechovým námětem může plynule navazovat, např.:
Hana Doskočilová: Pohádky pro děti, pro mámy i pro táty (Knižní klub 2008) – pohádka OŘÍŠEK
Zbyněk Malinský: Vánoční pohádky (Albatros 2019) – pohádka JAK OŘECHOVÁ SKOŘÁPKA PLULA NA VÁNOČNÍ OSTROV – ZNOVU NOVĚ VYDANÁ KNÍŽKA – VÝBORNÁÁÁÁ!
PŘEJI VÁM VŠEM HEZKÝ A TVŮRČÍ ČAS ADVENTNÍ A POHODOVÉ, KLIDNÉ A ZDRAVÉ VÁNOCE. Hanka
PROTOŽE DO VÁNOC NENÍ DALEKO a my začínáme vybírat dárky pod stromeček pro děti vlastní i pro děti svěřené nám do péče v mateřské škole, přidávám dnes do inspiromatu typy na DOBRÉ dětské knížky, kterými můžeme obohatit nejen svoji knihovnu školkovou, ale můžeme je doporučit i rodičům dětí, aby se v současné nabídce dětské literatury lépe orientovali.
Tak snad vás s kamarádkou Zuzkou potěšíme.
SOUČASNÁ DĚTSKÁ LITERATURA
Dohromady daly Zuzka Kupcová, učitelka MŠ Pelhřimov a Hanka Švejdová, metodik DVPP
Motto:
„Chceme-li zaujmout děti, musíme být prvořadně příběhem uchváceni my a mít potřebu ho předat, podělit se o něj…“ (Z.Kupcová)
Jak poznat vhodné knihy pro děti:
- jsou na ně zaměřeny a jsou pro ně zajímavé
- pojednávají o něčem, co je pro zdravý rozvoj dítěte podstatné nebo díky čemu se naučí něco důležitého pro život
- jsou napsány či přeloženy vytříbeným mateřským jazykem
- učí děti racionálně myslet
- poskytují jim znalosti, případně smysluplnou zábavu
- rozvíjejí dobrý vkus a smysl pro humor
- šíří úctu k jiným dětem, lidem a ostatním živým bytostem, zvířatům, přírodě, zemi, uznávaným společenským normám a zákonům;
- jsou přiměřené věku dětí a jejich citlivosti, nesmějí v nich vzbuzovat strach a neklid, ani falešný sentiment
- obsahují pozitivní morální odkaz a propagují vzorce správných postojů a chování
- rozvíjejí estetické vnímání dětí
- formují jejich optimistický postoj k životu, sebedůvěru a kladný přístup ke světu
- neutvrzují v dětech negativní stereotypy chování související s pohlavím
- nevzbuzují v nich sklony k zápornému společenskému chování a předsudky.
Upraveno podle: www.celeceskoctedetem.cz/
A dál se Zuzkou nabízíme pro vaši inspiraci přehled inspirativních titulů z dětské literatury po roce 2000:
ANNA A ANIČKA – Martina Špinková
ŠPINKOVÁ, Martina. Anna a Anička. Nakladatelství Cesta domů, 2017
Anička se narodí a prostřednictvím svých rodičů a své babičky Anny poznává svět. Anička roste, nabírá síly, babička stárne a síly jí ubývají. Příběh zachycuje, jak dítě prožívá stárnutí i úmrtí blízké osoby a to nejen prostřednictvím textu, ale působivých ilustrací.
A PAK SE TO STALO – Ester Stará
STARÁ, Ester. A pak se to stalo. Nakladatelství Albatros, 2010, dotisk 1. vydání (v roce 2018)
Vtipně napsané „výchovné“ pohádky pro děti. Co všechno se může stát, když si holka, nebo kluk nečeše vlasy, nenosí bačkorky, nebo žaluje? Pohádky mají stejnou stavbu: definice zlozvyku – vyhraněná situace – A PAK SE TO STALO? – důsledek – náprava.
DEN, KDY VOSKOVKY ŘEKLY DOST – Drew Daywalt
DAYWALT, Drew. Den, kdy voskovky řekly dost. Nakladatelství Euromedia Group, a.s. v edici Pikola, 2018
Toník jednoho dne objeví balíček dopisů. Kdo mu asi píše? Jsou to jeho voskovky, které se cítí unavené, nedoceněné, opomíjené, odstrčené …a prosí Toníka o pochopení. Vtipná kniha plná emocí a fantazie.
DEN, KDY SE VOSKOVKY VRÁTILY DOMŮ – Drew Daywalt
DAYWALT, Drew. Den, kdy se voskovky vrátily domů. Nakladatelství Euromedia Group, a.s. v edici Pikola, 2019
Pokračování knihy o Toníkovi a jeho voskovkách. Tentokrát píší Toníkovi voskovky, jež během roku někde zapadly, byly zapomenuté, sežrané, vyprané … a prosí Toníka, aby jim pomohl vrátit se domů.
O ZAHRADĚ - Pavel Čech
ČECH, Pavel. O zahradě. Petrkov: Nakladatelství Petr Novotný, Nakladatelství Petrkov, 2018
DOBRODRUŽSTVÍ PAVOUKA ČENDY 1 – Pavel Čech
ČECH, Pavel. Dobrodružství pavouka Čendy. Petrkov: Nakladatelství Petr Novotný, 2014
Pavouk Čenda žije ve starobylých hodinách ve starém domě společně s dřevěnou kukačkou. Přestože se Čenda s kukačkou často vadí, ve chvílích kdy jde jednomu či druhému o život se zachovají jako skuteční kamarádi. Významnou součástí knihy jsou ilustrace, jejichž prostřednictvím lze příběh také vyprávět.
DUHOVÉ POHÁDKY – Daniela Fischerová
FISCHEROVÁ, Daniela. Duhové pohádky. Nakladatelství Meander, 2003
„Kdysi dávno a dávno byla doba, kdy vůbec žádné barvy nebyly. Svět teprve vznikal a byl bezbarvý jako kapka vody, jako čiré sklíčko a jako samo nicovaté nic.“ A o tento svět se začalo starat slunce. Vybarvilo ho, vytvořilo hvězdy, pomohlo vylíhnout první kuře, ale také přivedlo na svět legraci, dohodu a lásku. Poutavá a vtipná kniha, kterou zatoužíte mít doma, přestože Vám už není šest let.
DVA DOMOVY – Šárka Weberová
WEBEROVÁ, Šárka. Dva domovy, Nakladatelství True Self, 2016
Smyslem knihy Dva domovy je pomoci dětem ve věku od 3 do 6 let zorientovat se v situaci, kdy ony samy nebo jejich kamarádi žijí v rozdělené rodině. Nabízí oporu a cestu, jak objevit radost v nelehkém období, a uvědomit si, že v tom není samo. Obsahuje i tipy pro rodiče, jak s takovou situací zdravě zacházet. Kniha je určena také učitelkám a vychovatelům, kteří díky ní můžou otevřít téma rodiny a modelu, kdy dítě nežije se svými rodiči pod jednou střechou, ale má dva domovy – jeden u mámy a jeden u táty.
ELIÁŠ A BABIČKA Z VAJÍČKA – Iva Procházková
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Eliáš a babička z vajíčka, Nakladatelství Mladá fronta, 2013
Pětiletý kluk Eliáš má rodiče, jež mu závidí všechny děti ve školce. Tatínek vymýšlí počítačové hry a maminka vypadá jako princezna. Eliáš se, ale na své rodiče často zlobí. Nemají na něho čas, něco slíbí, nesplní to …
Život se Eliášovi změní ve chvíli, kdy objeví v parku vejce. Místo očekávaného ptáčka se však vyklube maličký človíček s křídly – babička Aty. Eliáš se o babičku stará, učí jí chodit, obstarává jí oblečení … Při dračích závodech babička pomáhá létat drakovi, kterého Eliáš spolu s rodiči vyrobil. Eliáš si užívá pozornost rodičů, ale musí se současně smířit se ztrátou babičky, která odlétá s utrženým drakem.
GRUFFALO – Julia Donaldson
DONALDSON, Julia. Gruffalo. Nakladatelství Svojtka, 2017
Čtivě napsaný, zábavný, vtipný, místy i trochu strašidelný příběh o příšeře jménem Gruffalo a statečné a chytré myšce.
HAVĚTNÍK – Jiří Dvořák
DVOŘÁK, Jiří. Havětník. Nakladatelství Baobab 2015
Klíště, blecha, zubní kaz - nechutné potvory, které nikdo nemá rád, a přece tu jsou.
Krátké příběhy o napínavém životě havěti a s havětí doplňují nejrůznější nenechavé otázky (vědecké i filosofické) a krátké básně.
KOHO SEŽERE VLK – Ester Stará
STARÁ, Ester. Koho sežere vlk. Nakladatelství 65. pole, 2017
Sedm klasických pohádek „jak je znáte i neznáte,“ psané formou obrázkového čtení. Při čtení obrázků máte na výběr, a tak může Červená Karkulka nosit na hlavě ČEPIČKU/HELMIČKU donese babičce DÁREK/PÁREK, má se vyhnout LESU/RYBNÍKU, kde číhá VLK/KROKODÝL …
KOSPRD A TELECÍ – Eva Papoušková
PAPOUŠKOVÁ, Eva. Kosprd a Telecí. Nakladatelství Albatros, 2018
Příběh z MŠ. Tuto knihu budete buď milovat, nebo nenávidět. Za nejvhodnější čas k přečtení považuji poslední týden školního roku, neboť kniha je plná bláznivých nápadů, jak si lze pobyt v MŠ vylepšit. Výsledkem je zpravidla zhroucení pí. učitelky (plánovaný útěk z MŠ, požití červených „jedovatých“ bobulí při procházce v parku, lektvar proti sardinkové pomazánce → žížala v kávě paní kuchařky …).
KOUZELNÁ BATERKA – Olga Černá
ČERNÁ, Olga. Kouzelná baterka. Nakladatelství Baobab, 2004
„Franta si moc přál mít nějaké živé zvíře, nejradši koně nebo aspoň psa. Ale maminka řekla, že to nejde.“ Psího kamaráda si tedy František vyrobí alespoň z PET lahve. Poté, co pro svého umělého pejska vymyslí jméno „PETalík“, dostane od dědečka kouzelnou baterku. Ta dokáže oživit vše, na co posvítí. Ovšem s podmínkou, že se o „oživlou věc“ František postará. Začíná dobrodružství. PETalík je pes, který žere plasty, z peřin se tak stává Duchnouš, jenž umí zahnat strach, zpívat a vyprávět pohádky. Díky oživlým teniskám „Boťatům“ si zaběhá i babička a oživlé Vitamíny vyléčí tatínka.
KLÁRKA A 11 BABIČEK – Olga Černá
ČERNÁ, Olga. Klárka a 11 babiček. Nakladatelství BAOBAB, 2015
Klárčin děda Tomáš je kominík. Jednoho špatného dne spadne ze střechy a zůstane na dlouhé měsíce připoutaný na lůžko. Klárka je najednou sama a začíná její legrační i strastiplné putování po domácnostech jedenácti „babiček“. Jak se brzy dozvíme, není tak jednoduché postarat se na pár měsíců o jednu malou holku s docela velkým nosem a zálibou v hraní na klavír. Každá z „babiček“, jejichž domácnostmi Klárka projde, má tak trošku jinou představu o životě malé holčičky i o svém vlastním.
Olga Černá vypráví svůj nový příběh formou dopisů, které si Klárka s dědečkem píšou. Se sympatickou lehkostí a nadhledem popisuje autorka – v tomto „prvním epistolárním románu pro děti“ – rozmanitosti lidských povah, příběhy i úskalí dnešního městského života a všemožné peripetie, které Klárka prožívá. Knížka je napsána úsporně, s citem pro dětského čtenáře a jemným smyslem pro humor, který pobaví i rodiče.
KUBA NECHCE SPÁT – Petra Braunová
BRAUNOVÁ, Petra. Kuba nechce spát. Nakladatelství Albatros, 2013
Druhá část trilogie (Kuba nechce číst, Kuba nechce spát, Kuba nechce prohrávat) pojednává o závislosti dítěte na počítači.
Kuba chodí do druhé třídy. Večer co večer čeká, než jeho rodiče usnou a poté dlouho do noci hraje hry na tatínkově počítači. Ráno se budí unavený, ztrácí zájem o fotbal i kamarády, ve škole nedává pozor, usíná při vyučování. Rodiče, trenér, paní učitelka i Kubovi kamarádi si o něho dělají starosti. Až seznámení Kuby s Davidem v nemocnici (Kuba je zde na pozorování, David spadl ze stromu) a Kubův strach, že zklame spolužáky (Kuba má za třídu soutěžit na zimní olympiádě v běhu ve vysokém sněhu) mu pomůžou překonat touhu hrát.
KŮZLÁTKA - Mária Rázusová-Martáková
RÁZUSOVÁ-MARTÁKOVÁ, Mária. Kůzlátka. Nakladatelství Portál, 2016
Dvě pohádky o kůzlátkách spojené do jedné knihy – poslušná (modernější verze) x neposlušná (klasická verze).
LENTILKA PRO DĚDU EDU – Ivona Březinová
BŘEZINOVÁ, Ivona. Lentilka pro dědu Edu. Nakladatelství Albatros, 2006
Děda Eda trpí Alzheimerovou chorobou. Příhody, které Honzík s dědou Edou prožívají, vnímá Honzík zprvu jako velkou zábavu. S postupem času však začíná vnímat i on změny v dědově chování a snaží se svým přispěním dědečkovi jeho nemoc usnadnit. Příběh Honzíka a jeho dědečka ukazuje, jak důležité je předkládat dětem život takový, jaký ve skutečnosti je. Nic neskrývat, nic netajit. Děti jsou schopné vcítit se do pocitů blízké osoby a je pro ně přirozená snaha pomoci, přestože důvodu či závažnosti problému nemusí rozumět. Příběh je velice emotivní a v podtextu ukazuje soudržnost rodiny.
JAK ZVÍŘÁTKA UZDRAVILA SMUTNÝ DŮM – Viola Ficherová
FISCHEROVÁ, Viola. Jak zvířátka uzdravila smutný dům. Nakladatelství Meander, 2011
Není nic smutnějšího než šedivý oprýskaný městský činžák s obyvateli, kteří se na sebe nikdy ani neusmějí. Dům z našeho příběhu byl také smutný – až do té doby, než se v parku našla opuštěná Bělinka. Babička ze smutného domu si ji vzala k sobě a od té doby se v domě začaly dít VĚCI...
OBEJMI MĚ, PROSÍM – Przemyslaw Wechterowicz
WECHTEROWICZ, Przemyslaw. Obejmi mě, prosím. Nakladatelství Host, 2017
Táta Medvěd s malým Medvídkem vyrážejí na pouť lesem, aby objali všechny jeho obyvatele. Medvídek dobře ví, že je to recept na krásný a povedený život, a ani ostatní – od malinké housenky až po překvapeného myslivce – po jejich setkání nedají na objímání dopustit.
HUSA LÍZA – Petr Horáček
HORÁČEK, Petr. Husa Líza. Nakladatelství Portál, 2017
Bylo by prima být někdy někým jiným, co? Husa Líza si to tedy rozhodně myslí. Chtěla by umět vřeštět jako tukan, plavat jako lachtan a skákat tak jako klokan. Ale když se pokusí zařvat tak silně jako lev, najednou pochopí, že být jednou z davu taky není tak špatné.
HUSA LÍZA A VÁNOČNÍ HVĚZDA – Petr Horáček
HORÁČEK, Petr. Husa Líza a vánoční hvězda. Nakladatelství Portál, 2013
Když husa Líza zjistí, že na vánočním stromě chybí hvězda, vydá se na dlouhou cestu, aby z oblohy uloupla jednu zářící hvězdu. Je jí jedno, jak dlouhé bude její putování, ona se nevzdá! A na konci knížky čeká na ni i na její kamarády ze statku překvapení.
NOVÝ DOMEK PRO MYŠKU – Petr Horáček
HORÁČEK, Petr. Nový domek pro myšku. Nakladatelství Portál, 2012
Jak může myška dostat velké jablko do svého malinkého obydlí? Nezbude jí nic jiného, než si najít jiné, o něco větší bydlení. Všechny domečky, které cestou potká, ale už mají svého nájemníka. Jak její putování za novým domkem dopadne, to se dozvíte v knížce.
PAPUCHALK PETR – Petr Horáček
HORÁČEK, Petr. Papuchalk Petr. Nakladatelství Portál, 2013
Co se stane, když Petrův nejlepší kamarád Pavel najednou zmizí? Jestlipak se zase setkají? Petr ho s pomocí kamarádské velryby hledá všude, ale ne a ne ho najít. Málem to vzdá, ale nakonec se na obzoru objeví ptačí silueta. Kdo to asi bude?
O MYŠCE, KTERÁ SE NEBÁLA – Petr Horáček
HORÁČEK, Petr. O myšce, která se nebála. Nakladatelství Portál, 2019
Jednoho rána se myška rozhodla, že půjde do lesa na průzkum. „Ničeho se neleknu,“ řekla ostatním zvířátkům. A opravdu, ani vlk, ani medvěd, a dokonce ani los ji nevystrašili. Vše se ale změnilo, když v lesním domečku našla malé, bílé, chlupaté… koťátko.
SLYŠÍŠ, JAK MLUVÍ STROMY? - Peter Wohlleben
WOHLLEBEN, Petr. Slyšíš, jak mluví stromy. Nakladatelství Kazda, 2017
Z čeho mají stromy strach? Mají v lese internet? Umí stromy mluvit? Jsou některé stromy raději sami? … odpovědi na tyto otázky a mnoho dalších informací ze života stromů a lesa, psaná čtivou a dětem srozumitelnou formou.
ŠEDÍK A BUBI – Ester Stará
STARÁ, Ester. Šedík a Bubi. Nakladatelství Euromedia Group, a.s., v edici Pikola, 2018
Příběh o přátelství šedivého kocourka a zapomenuté čepice (čepicového ducha) Bubi. Vzájemná snaha rozptýlit obavy, strach či smutnou náladu toho druhého je náplní jejich dnů. Příběh, grafické a výtvarné zpracování přímo vybízí k využití knihy v rámci TVP.
STICK MAN – Julia Donaldson
DONALDSON, Julia. Stick man. Nakladatelství nezjištěno.
Příběh pana Větvíka o jeho neplánovaném putování světem a velké touze vrátit se domů ke své rodině.
Pan Větvík žije ve svém domě se svou rodinou. Jednoho dne si jde zaběhat. Bohužel pes, který je v parku se svým klukem si ho splete s obyčejným klackem. Pan Větvík se stává aportem, plovoucím dřívkem, součástí labutího hnízda …a stále se vzdaluje od svého domu, své manželky a svých dětí. Pan Větvík dojde až na pokraj svých sil, je unavený, zmrzlý … Přicházejí Vánoce, s nimi Santa Claus, který pomůže panu Větvíkovi vrátit se domů.
Obrázková kniha, výjimečný příběh o „obyčejném“ kousku dřeva.
TETA TO PLETE, TETA TO ZASE PLETE - Ivona Březinová
BŘEZINOVÁ, Ivona. Teta to plete. Nakladatelství Albatros, 2015
TETA TO ZASE PLETE - Ivona Březinová
BŘEZINOVÁ, Ivona. Teta to zase plete. Nakladatelství Albatros, 2018
Knihy určené pro předškoláky, kteří již mají dobře zažité klasické pohádky.
Teta Běta vypráví své neteři Šárce a synovci Vašíkovi pohádky. Tím, že splete dvě klasické pohádky dohromady, dochází k neobvyklým, často úsměvným situacím. (O koblížkovi + Pyšná princezna, O kohoutkovi a slepičce + Zlatovláska, Čert a Káča + O veliké řepě, Otesánek + Dlouhý, Široký a Bystrozraký, O Červené karkulce + O Smolíčkovi, O Popelce + O perníkové chaloupce, O Šípkové Růžence + O neposlušných kůzlátkách, O Sněhurce + Hrnečku vař!)
Vyprávění je prokládané reakcemi dětí na nečekané momenty, jejich úvahami, jak to má být/ bude dál.
V pohádkách jsou užity nápěvy lidových písní jako doprovod k pohádkovým veršům („Koblížku náš, copak děláš? Spadl jsi do trávy, koblížku zlatavý, cestu neznáš, cestu neznáš“ → zpívá se na melodii písničky Adámku náš.“).
Na konci pohádky jsou uvedeny otázky vedoucí k „rozpletení“ pohádky a ujasnění, jak to všechno mělo ve skutečnosti být.
TI OTRAVNÍ KRÁLÍCI – Ciara Flood
FLOOD Ciara. Ti otravní králíci. Nakladatelství Svojtka, 2015
Příběh o medvědovi, který žije sám uprostřed divočiny, což se mu náramně líbí. Ve chvíli, kdy se přistěhují noví sousedé – králíci, se jeho život obrátí naruby. Ztrácí svůj klid, pohodlí, ticho …, po překonání své hrdosti a nevrlosti však získá přátelství, obdiv, sdílení, radost …
VARVARA - Marka Míková
MÍKOVÁ, Marka. Varvara. Nakladatelství Fantasos, 2015
Příběh velryby Varvary začíná jejím narozením v teplých vodách u pobřeží Kalifornie a pokračuje řadou dobrodružství. Varvara se musí vypořádat se ztrátou mámy, samotou, strachem z dravých kosatek i rybářských lodí. Zároveň ale poznává krásu oceánu, ochotu druhých pomoci i přátelství. Když to nejmíň čeká, potká nakonec i velkou lásku, a životní kruh se uzavírá.
Knížka Marky Míkové o velkém velrybím putování vznikla na základě skutečné události. V roce 2015 vědci změřili, že velrybí slečna Varvara z rodu majestátních plejtvákovců šedých uplavala na své cestě Pacifikem 22 500 kilometrů.
VLKOVI TĚ NEDÁM! – Lenka Rožnovská
ROŽNOVSKÁ, Lenka. Vlkovi tě nedám. Nakladatelství Albatros 2016
Sára chodí do mateřské školy. Brzy bude mít sestřičku, ale vůbec se na ni netěší. Dává sestřičce za vinu, že maminka musí ležet v nemocnici a ona je doma sama jen s tatínkem a panenkou Klárou. Svět viděný dětským očima ožívá. Panenka Klárka se Sárou rozmlouvá, ponouká ji k činnosti, radí i pochybuje o jejích rozhodnutích.
Příběh zachycuje soužití tatínka a dcerky, jejich společné vedení domácnosti. Dozvíme se, že tatínek sice neumí uvařit dobrou krupicovou kaši (přestože má návod z internetu), nosí děravou ponožku a oběd objedná v mateřské škole, ALE také nezkazí žádnou hru (je připravený chránit Sáru před odpadkovým košem Otesánkem i vlkem z Červené Karkulky), naučí se „švadlenkovat“ a především citlivě vnímá Sářiny projevy žárlivosti. Podaří se Sáru přesvědčit, aby se na příchod sestřičky těšila?
VŠICHNI LETÍ NA KOŠTĚTI – Julia Donaldson
DONALDSON, Julia. Všichni letí na koštěti. Nakladatelství Svojtka a Co., 2015
Čarodějnice s kočkou letí na koštěti... Vtom zafouká vítr a sebere jí nejdřív klobouk, potom mašli a nakonec i kouzelnou hůlku! Naštěstí se objeví zvířátka, která čarodějnici pomohou její ztracené věci najít. Za to si k ní smějí přisednout na koště a vydat se na daleký let.
PROČ NEKVETEŠ – Katarína Macurová
MACUROVÁ, Katarína. Proč nekveteš.Nakladatelství Albatros, 2016
„Ta je hezká!“, zaradoval se medvídek, když ve své zahradě objevil zvláštní rostlinku. Každý den ji zaléval, stínil jí před žárem slunečníkem, před spaním jí nezapomněl popřát dobrou noc. Ale květina nic. „Proč nekveteš?“, dumal malý zahradník. Zdaleka ovšem netušil, co se zatím děje pod zemí!
CHUMELENÍ – Jiří Kahoun
KAHOUN, Jiří. Chumelení. Nakladatelství Petrkov: Nakladatelství Petr Novotný, 2018
Půvabné předvánoční a vánoční příběhy z dílny autora oblíbených Příběhů včelích medvídků o medvídcích, myšáčcích, králíčcích, ježečcích, ale i bubácích a andělíčcích jsou zasazeny do zasněžené české krajiny, ze které dýchá sváteční pohoda a za okny chaloupek mrzne, až praští. Zvířecí děti se ale těší na Vánoce docela stejně jako ty lidské.
CO SE ZDÁ MEDVĚDŮM – Jiří Kahoun
KAHOUN, Jiří. Co se zdá medvědům. Nakladatelství Knižní klub, 2015
Pod Placatou skálou v dřevěné chaloupce bydlí medvědí máma, medvědí táta a dva medvědí kluci – Pupík a Bříško. V téhle huňaté rodině se dějí samé dobré věci, a tak se i kapitoly jmenují po jednotlivých dobrotách, ať už je to dobrota oříšková, malinová, brusinková či dokonce zlatě sluníčková. Malí medvídci všechny tyhle věci sbírají a přitom zažívají spousty nečekaných dobrodružství stejně jako lidské děti.
UŽ SE NEBOJÍM TMY - VHRSTI
VHRSTI (JURÍK, Vojtěch). Už se nebojím tmy. Nakladatelství Mladá fronta, 2006
Jednatřicetiletý kreslíř Vhrsti (vlastním jménem Vojtěch Jurík) předkládá čtenáři pohádkový příběh pro nejmenší s ilustracemi. V této dětské knize řeší stále aktuální a originálně zpracovanou variaci na téma strašidel a boje se strachem.
RYBÍ SLIBY – Daniela Krolupperová
KROLUPPEROVÁ, Daniela. Rybí sliby. Nakladatelství Portál, 2016
Pohádkový příběh vypráví o mořské panence, kterou bídný černokněžník Mořemor zlým kouzlem odnese daleko od rodného moře až k prameni horského potůčku. Panenku čeká strastiplná cesta domů. Naštěstí jí pomohou dobří tvorové, kteří žijí ve vodě a kolem ní. Děti se při čtení nenásilnou formou seznámí s nejběžnějšími živočichy i rostlinami v okolí vodních toků a moře, a zároveň také s koloběhem vody (horský pramínek vytvoří potok, který se vlévá do říčky, říčka do řeky a řeka do moře).
JDE SEM LESEM – Daniela Krolupperová
KROLUPPEROVÁ, Daniela. Jde sem lesem. Nakladatelství Portál, 2016
Cesta lesem se stala pro malého chlapce Toníka napínavým dobrodružstvím a přinesla mu také seznámení s některými léčivými rostlinami. Chlapec tráví prázdniny na venkově u babičky, a protože se nechoval příliš dobře, musí za trest nevědomky překročit bludný kořen a ztratí se v lese. Čtenář sleduje Toníkovo napínavé dobrodružství s panenkami z květin a skřítky, kteří se mu snaží pomoci najít cestu z tajemného hvozdu. Děti se při četbě seznámí s některými léčivými rostlinami, pochopí, že každá rostlina má na světě své místo, a poznají také, že řada rostlin může být pro lidi užitečná.
DRAKA JE LEPŠÍ POZDRAVIT ANEB O ETIKETĚ – Daniela Krolupperová
KROLUPPEROVÁ, Daniela. Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě. Nakladatelství Mladá fronta, 2016
Slušnému chování je potřeba se učit již od útlého věku. Aby ale děti neodradily suché poučky či odtažité kárání, rozhodli se autoři učit je etiketu prostřednictvím příběhů. Je v nich ukryto poselství o tom, že má člověk vždy slušně zdravit, prosit, děkovat, že si musí po sobě uklízet, neničit věci, dělit se s ostatními, že nemá být lhostejný ke svému okolí. Ke každému příběhu je připojen rádce pro rodiče, jak mají ratolesti dobrému chování učit, i tipy na to, jak vlastně takové dobré chování vypadá (například u stolu). A nakonec, aby se to všechno dobře pamatovalo, nechybí pěkná básnička.
MYŠI PATŘÍ DO NEBE – Iva Procházková
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Myši patří do nebe. Nakladatelství Albatros, 2017
Fantaskní příběh s nečekanou a nápaditou pointou, humorné vyprávění o dvou kamarádech pro čtenáře od 7 let. Velké přátelství myšky Šupito a lišáka Bělobřicha je dramaticky přerušeno, ale oba přátelé se znovu setkají v přívětivé zemi na hranici mezi životem a smrtí, kde prožívají podivuhodná dobrodružství. Autorka se pokusila svým barvitým vyprávěním z přírody setřást bázeň ze smrti, která děti mnohdy obestírá, a naznačit, že nějaký svět existuje dál.
PŘÍHODY MATKY PŘÍRODY – Radek Malý
MALÝ, Radek. Příhody matky přírody. Nakladatelství Meander, 2014
Sedm příběhů, bajek nebo moderních autorských pohádek, ale nikoliv příběhy prvoplánově naučné, jak prozrazuje už popis hlavní postavy: „Příroda vypadala jako taková zanedbaná vesnická tetka, vlastně tulačka, která žila v lese a vůbec, kde se dalo. Spávala na mezích, pod širokými stromy, občas v medvědím brlohu a je téměř jisté, že kdyby už tehdy byly v lesích krmelce pro lesní zvěř, spávala by i tam...“. Příběhy dětem i dospělým odpoví na sedm všetečných otázek. A tak jestli vás zajímá, proč vrabec vypadá, jako by spadl do louže, proč stromy nemluví nebo proč mouchy nemají královnu, určitě se to dozvíte v Příhodách matky Přírody. A nakonec se dozvíte i to, proč matka Příroda neměla zaspat.
MODRÝ POŤOUCH - Miloš Kratochvíl
KRATOCHVÍL, Miloš. Modrý poťouch. Nakladatelství Triton, 2010
Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Každý Poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštětináč. Nijak zvlášť na tom nezáleží, protože všichni Poťouchové jsou neviditelní! - Tohle je jediná knížka, kde je můžete vidět.
JEZEVEC CHRUJDA TOČÍ FILM – Petr Stančík
STANČÍK, Petr. Jezevec Chrujda točí film. Nakladatelství Meander, 2014
Když do lesa Habřince jednoho dne přiletí z města papoušek, je z toho velké pozdvižení. Všechna zvířátka najednou obdivují jeho krásně pestrobarevné peří, zatímco ten, kdo má jen černobílý kožíšek, upadá v přezíravé přehlížení. Například jezevec Chrujda. Pak ale do lesa přijedou tři černobílí filmaři – panda, zebra a straka – natáčet černobílý film. A kdo v něm získá hlavní roli? No přece náš jezevec... Příběh malé čtenáře hravou formou vede k poznání, že to podstatné u lidí, stejně jako u zvířátek, nemají hledat na povrchu, ale v nitru. A že móda se rychle mění, kdežto opravdové přátelství zůstává stále.
VELKÁ KNIHA ČESKÝCH POHÁDEK – Pavel Šrut
ŠRUT, Pavel. Velká kniha českých pohádek. Nakladatelství Petrkov v edici Pikola, 2017
V nově sestaveném souboru známých i méně známých českých pohádek se před vámi v celé své nádheře a rozmanitosti otevírá pohádkový svět víl a kouzelníků, skřítků a vodníků, statečných princů a krásných zakletých princezen, hloupých i prohnaných čertů, venkovských chasníků a lidožravých obrů.
ADAM A KOLENO – Dagmar Urbánková
URBANOVÁ, Dagmar. Adam a koleno. Nakladatelství Baobab, 2007
Netuctový příběh Dagmar Urbánkové je z těch, které nejdou z hlavy. Vypraví o Adamovi a rozbitém koleně. A proč by se děj nemohl odehrávat přímo pod roztrženou nohavicí? Malý svět za trhlinou kalhot sestavila autorka z miniaturních věciček: kousků pomerančové kůry, klacíků, větví, listů a samozřejmě maličkých loutek. Její scénografie nepůsobí nijak teatrálně, jsou neokázalé a vtipné a doplněné stručným, avšak dětí znalým textem.
DĚVČÁTKO S KOSOU - Michael Stavarič
STAVARIČ, Michael. Děvčátko s kosou. Nakladatelství Portál, 2015
„Tati, co je vlastně smrt? Je to tvoje kosa?“ zeptá se jednoho dne pana Smrtky jeho malá dcerka. A on se rozhodne poslat ji do světa, aby se tam naučila všechno podstatné o životě. Ale jak má jít malé děvčátko ve velkém světě vlastní cestou, aniž by přitom ztratilo samo sebe? A co si má počít s tátovou velikánskou kosou? Naštěstí se brzy ukáže, že stačí mít oči dokořán a pořádně se dívat kolem. A tak černou kutnu nahradí po pádu do kbelíku se žlutou barvou veselé šaty, které jsou den ode dne kratší, jak je děvčátko s kosou den za dnem větší a dospělejší. A z otcovy kosy se může stát třeba i houpačka. Okouzlující příběh pro malé i velké podtrhují půvabné koláže Dorothee Schwabové.
NÁVŠTĚVA MALÉ SMRTI - KittyCrowther
CROWTHER, Kitty. Návštěva malé smrti. Nakladatelství Baobab, 2013
Malá smrt je nešťastná: nikdo ji nemá rád, všichni se jí bojí, lidé, které převádí do svého království, jsou smutní, vzdychají a je jim zima. Jednoho dne si ale malá smrt dojde pro Evelínu a od té doby je všechno jinak. „Konečně jste tady!“, vzkřikne holčička, když ji vidí. Jak s malým dítětem mluvit o smrti? Co mu říct? Kitty Crowter je přirozená vypravěčka, nebojí se dětem otevřít tak složité téma, jako je konec života, a dělá to s vrozeným citem pro dětský svět.
MÁMA PRO PAPÍKA - Keiko Kasza
KASZA, Keiko. Máma pro papíka. Nakladatelství Portál, 2019
Malý papoušek Papík nemá maminku, a tak se ji vydává hledat. Na své cestě potkává paní Žirafovou, paní Tučňákovou a paní Mrožovou. Žádná z nich se mu ale nepodobá dost na to, aby mohla být jeho maminkou. Jenže potom Papík natrefí na paní Medvědovou a ta se na problém podívá úplně jinak.Kniha, která byla původně napsána pro všechny 2 až 5leté adoptované či osvojené děti, odpovídá na zásadní otázku, kterou si může položit každé – vlastní i nevlastní – dítě: „Podle čeho poznám opravdovou maminku?“
KNÍŽKA - Hervé Tullet
TULLET, Hervé. Knížka. Nakladatelství Portál, 2016
„Knížka je knížka, která vám na každé stránce poví, co s ní máte udělat. A pokud ji poslechnete, pochopíte, že máte v ruce opravdu neobyčejnou knížku.“
BARVY - Hervé Tullet
TULLET, Hervé. Barvy. Nakladatelství Portál, 2015
Nová kniha autora oblíbené Knížky nás originálním a hravým způsobem vtahuje do světa barev, jejich kombinací a míchání. Stránky plné barevných otisků prstů, skvrn a šmouh rozvíjejí dětskou představivost, vedou je k poznávání barev a možností jejich míchání a vybízejí k tomu, strávit s hravou knihou veselé chvíle.
MALÝ MODRÝ A MALÝ ŽLUTÝ - Leo Lionni
LIONNI, Leo. Malý modrý a malý žlutý. Nakladatelství Dokořán, 2015
Malý modrý a malý žlutý jsou nejlepší kamarádi. Pak se ale jednoho dne žlutý modrému ztratí... Co si modrý počne? Kde všude žlutého hledá? Najdou se? A co se stane potom? Malý modrý a malý žlutý je první knížka Lea Lionniho určená dětem. Vznikla vlastně náhodou, když jel autor se svými dvěma neposednými vnoučaty vlakem. Aby je cestou nějak zabavil, vytrhl stránku z časopisu Life, který měl zrovna u sebe, vytvořil barevná kolečka a pustil se do improvizovaného divadla. Za tuto originálně ilustrovanou knihu získal autor mnohá ocenění a dočkala se řady vydání po celém světě.
MILION MELOUNŮ - Daniela Fischerová
FISCHEROVÁ, Daniela. Milion melounů. Nakladatelství Meander, 2016
Sbírku hravých básní pro malé i velké děti vybásnila uznávaná spisovatelka, básnířka a dramatička Daniela Fischerová. Krátké, delší i dlouhé básničky jsou plné víceznačností, nadsázky, zvukových evokací. Dějí se v nich legrační a nesmyslné věci. Čas plyne naopak, krokodýl se žení se slepicí, milion melounů málem ucpe řeku a podivné bytůstky zpívají velice podivné písničky. Mezi tím jsou jazykolamy, hádanky a slovní hříčky a ovšem i spousta obrázků. Autorka se pokouší přiblížit dětem některé tradiční básnické útvary, formy a postupy – např. klasický sonet, limerick, ale i zvukomalba, absolutní báseň, kalambúr, dvojsmysl apod.
TETOVANÁ TETA - Daniela Fischerová
FISCHEROVÁ, Daniela. Tetovaná teta. Nakladatelství Meander, 2015
Tetovaná teta je sbírka nonsensových básniček určená dětem od předškolního věku, ale také jejich dospělým! Je chytrá, hravá, vtipná a začíná od velmi jednoduchých útvarů – od nonsensových her s jazykem až k poněkud náročnějším básním. Najdeme tu tyto kapitoly: Podivní příbuzní, Zvěřinec, Žrouti, Říkadla a Malé příběhy. Básničky doprovází humorné a smysl dokreslující ilustrace Jaromíra Plachého.
LISTONOŠ VÍTR – Radek Malý
MALÝ, Radek. Listonoš vítr. Nakladatelství Albatros, 2019
Básník Radek Malý, dnes již uznávaná osobnost mladé básnické generace, napsal pásmo nápaditých veršů o podzimu, a výtvarník Pavel Čech, uznávaná osobnost současného českého komiksu, je doprovodil svými křehkými, snovými ilustracemi. Vznikla nádherná knížka, z níž na čtenáře zavane jemný dech podzimních mlh, v nichž tančí padající listy.
JEN JESTLI SI NEVYMEJŠLÍŠ – Shel Silverstejn
SILVERSTEJN, Shel. Jen jestli si nevymejšlíš. Nakladatelství Albatros, 2014
Americký básník a kreslíř Shel Silverstein je českým čtenářům takřka neznámý. Sbírka básní Jen jestli si nevymejšlíš ho představuje jako velkého humoristu, který si dokáže hrát nejen s jazykem, ale i s ilustracemi a z obojího vytváří harmonický, precizně vypointovaný celek.
LETOŠNÍ ÚRODA DÝNÍ JE NEPŘEHLÉDNUTELNÁ A DÝŇOVÉ SLAVNOSTI PŘED NÁMI...
-
VENKU VLÁDNE PODZIM a MY SI HO SPOLU UŽÍVÁME
Říkadlo spojené s narativní pantomimou:
Ale, ale, copak je to, to už venku není léto?
Podzim klepe na dveře v zablácené zástěře.
Stromy už se chvějí, moc se neohřejí.
Venku hustá mlha, ale už se trhá.
Už se třepí, už se páře, sluníčku jsou vidět tváře.
Jenže už moc nehřeje, za dveřmi už zima je.
Podzimu se nebojíme, skáčeme a dovádíme.
Vezmem čapku, třesky, plesky, i v zimě nám bude hezky.
Rozpočitadlo podzimní:
Podzim už je tady, ráno studí brady, spolu podzim prozkoumáme, budeme si hrát….
(na co? Co už jsme venku objevili? ----motivované hry a honičky: Podzimní, Větrná,Vstávej, vstávej ratata, Dračí, Jablíčková, atd.)
Podzimní hra s básničkou:
Týnom, tánom, taliánom, teplo už je vyprodáno.
Listí ztrácí stromy, smutně stojí domy. (verš D.Šottnerové)
Kdo má ale lidi rád, teplo může rozdávat,
Usměje se, srovná záda, rychle najde kamaráda a může si hrát:
My se máme, že se máme, my se spolu zahříváme,
hoja, hoja, hoja, hoja, hoja, hoja, džundža – 2x
Obměny:
My se máme, to my víme, společně si poskočíme….
-
BYLA JEDNOU JEDNA DÝNĚ – SPOLU SI HRAJEME
Vstup do tématu – odkrývání dýně:
Hele, hele, copak to tu asi je, hele, hele, copak to tu je?
- Zabalená dýně v šátku, děti si osahají, pusa neříká, co ruka pozná…
- Kdo by nám předvedl to, co si myslí, že je zabalené?
- Společně rozbalujeme, každý kousek s doprovodem xylofonu, odkrýváme dýni…
Úvodní informace o dýni:
Byla jednou jedna dýně, byla dobrá hospodyně.
Ráda jedla, vodu pila a pěkně se kulatila.
A když měla tak 3kila,
nechtěla už ležet líně na zahradě v mokré hlíně
a tak se k nám přikulila.
Tady mě máte, přátele, se mnou vám bude vesele
Hry s dýní:
Kutálení s dýní přes kruh – Já o dýni vím, že…
Posílání dýně po kruhu – Dýně je kulatá jako…
Malování, stříhání dýní, dlabání dýně atd.
Jak roste dýně: hra
Doprovázíme částí úvodní básničky:
Byla jednou jedna dýně, byla dobrá hospodyně.
Ráda jedla, vodu pila a pěkně se kulatila… (básnička se opakuje, děti spojené za ruce se postupně nabalují do těsného kruhu jako velká dýně)
Jak se žije ve velkém kulatém těle, jak se asi cítí dýně?
„Nikdo se netváří tak líně, jako tlusté dýně.
Nadýmají tváře syslí, ztěžka chodí, ztěžka myslí…
Vyjadřujeme, jak se tváří tlusté dýně, jak se takové tlusté dýni chodí, běhá, sedí … zkoušíme ve spojeném kruhu.
Reflektujeme:
- Chtěl bys mít takové veké tělo?
- Co se dá dělat, aby člověk nebyl tlustý jako dýně? Zjišťujeme, že každý z nás má nějaký špíček – kousek dýně na svém těle, ale neměla by se do nás nastěhovat celá…
- Má to obézní člověk snadné?
Z toho nám vyplyne: VÝZNAM POHYBU a ZDRAVÉ STRAVY- zpracujeme v činnostech:
Budeme se hýbat, ať nejsme buchtičky, procvičíme tělo, kluci, holčičky… Dřep a vzhůru, dřep a vzhůru, dáme tělu zdravou kůru, hola hola hej, zastav, pozor dej! (+ obměny)- ZPÍVÁME na melodii písničky Tluče bubeníček a přitom pochodujeme, děláme dřepy a hrajeme si s obměnami, např. Teď budeme běhat, kluci, holčičky... Teď budeme skákat, kluci, holčičky... A teď polezeme, kluci, holčičky... Te´d se budem´plazit, kluci, holčičky atd.
Budeme jíst zdravě, ať nejsme buchtičky, nakrmíme tělo, kluci, holčičky…Ňam,ňam,ňami, dej si s námi- 2x, ňami, ňami, ňam, co si ochutnám...(ochutnáváme různé druhy ovoce i zeleniny, pojmenováváme, zjišťujeme, co nám chutná víc a co méně+ reflektujeme: co si dám zdravého? Co je zdravé a proč? Co není zdravé a proč? Co rád jím? Je to zdravé, kdybych to jedl pořád? Smím si vzít bombon, nebudu jako dýně??? -
Příběh o dýni, která vyrostla u našeho dědy (Jiří Hanzlík)
Učitelka vypráví: I našemu dědovi vyrostla obrovská dýně a tohle se stalo:
Nikdo se netváří tak líně, jako tlusté dýně.
Nadýmají tváře syslí, ztěžka chodí, ztěžka myslí.
Kam si sednou, tam si sednou, všechno je jim jedno.
U nás ale bydlí dýně, a s tou je to jiné.
Chlubí se, že proti větru vyhraje závod na sto metrů.
A tak se běželo:
Králíci, brouci, veverky, zebra, tygři, mloci a tak dál a tak dál.
Králíci, srnky, žáby, raci, koníci … děti doplňují zvířata (mohou být rozdělena na lesní, domácí, ze ZOO atd.)
Vyběhli z Velvar a vyhrála to želva.
Dýni se celý týden smáli, že se jí vůbec nedočkali….
Společně REFLEKTUJEME:
- Vyprávíme, co jsme se dozvěděli, zobrazujeme pohyb různých zvířat s motivačními říkadly
- Udělala dýně nějakou chybu? Udělala nějakou chybu zvířata? (prostor pro upevnění pravidel) --- dýně se vychloubala..., zvířátka se jí posmívala... Vychloubání ani posmívání u nás ve školce nechceme...
- Co bys dýni a zvířatům poradil?
A jak to vlastně s tou dýní dopadlo?
Od těch dob ta tlustá dýně denně cvičí na kladiněJ. (Zkoušíme cvičit na lavičce, na otočené lavičce, na kladině. Na čem se dá ještě cvičit?)
Co z toho vyplývá pro nás?
Bum bum ratata, nejsme žádná mrňata.
Že je pohyb zdravý, víme, jinak z nás vyrostou tlusté dýně!
A k tomu dýně malujeme, vystříháváme, dlabeme a užíváme si to...
MALÁ I N S P I R A C E DO ZAČÁTKU:
OPĚT JSME NA ZAČÁTKU a co se v září zaseje, to se od ledna začne sklízet...
ANEB JEDNODUŠE, POMALU A SPOLU,
BEZ AMBIC VĚDĚT VŠECHNO O PODZIMU, ALE PŘEDEVŠÍM VĚDĚT NĚCO O SOBĚ, O TOBĚ, O NÁS.
I. JSEM TU JÁ, JSI TU TY, JSME TU MY...
-
Písnička: Všichni, všichni, jsme tady… (inspirace www.kett.cz)
Všichni, všichni, jsme tady, všichni, všichni, všichni,
všichni jsme tu dohromady, všichni, všichni, všichni.
Já jsem tu a ty tady a všichni dohromady.
Všichni, všichni, jsme tady, všichni, všichni, všichni (taky Hanky, taky Pepa…atd.)
Konkretizujeme ve hře: Všichni kluci jsou tady – kluci se postaví a zavolají: JSME TADY. Podobně: všechny holky, malé děti, velké děti, děti, co začínají M, mají na sobě červenou barvu, ti, co rádi malují, ti, co rádi jí, ti, co jdou po o…, ti, co milují Elsu … jsou tady.
- Propojování s písničkou: Z ruky do ruky obruč/ klubko putuje, tebe i mě spojuje
(inspirace www.kett.cz)
Klubko se podává nebo obruč se kutálí po zemi či v prostoru od jednoho k druhému, vždy po skončení popěvku se klubko či obruč u někoho zastaví, říkáme, koho s kým spojuje a co mají ti dva společného. (zraková diferenciace, propojování). Poté posíláme dál (až jsme klubíčkem propojeni všichni).
- Písnička: Vítám tě, vítám tě… (upraveno z pedagogiky Ketta)- na melodii písničky V zahradě na hrušce sedává kos...
Začíná učitelka, k někomu z dětí dojde, vytáhne ho do kruhu a spolu se přivítají. Co má tato dvojice společného? (např. obě chodí do školky, obě jsou holky, obě mají náušnice atd.) Dvojice se rozdělí a každý si vybírá někoho dalšího k přivítání s písničkou:
Vítám tě, vítám tě, teď já říkám tobě, je hezké je hezké, že patříme k sobě…
Náznak melodie: (v C dur): g e c g e c / c f g a a g/ g e c g e c / c f e d d c.
Co máme společného?, sdělují si děti ve dvojicích
- Zjišťujeme, že: Já jsem tu, opravdu, ty jsi tu, opravdu… (inspirace www.kett.cz)
Ve dvojici ukazujeme na sebe a na druhého:
Já jsem tu, já jsem tu, já jsem tu, je to tak, je to tak, opravdu…
Ty jsi tu, ty jsi tu, ty jsi tu, je to tak, je to tak, opravdu…
Reflexe: Jak se jmenuji já a jak ty? Co máš rád? S čím si rád hraješ? Co rád jíš? atd.
- Slavíme s písničkou: To jsem já, to jsi ty (inspirace www.kett.cz
To jsem já, to jsem já, to jsem já, to jsi ty, to jsi ty, sláva, hurááááá!
Reflexe: Co máme stejného, společného, co jiného, co si spolu postavíme atd.
- Slavíme s písničkou: Já a ty=malé my, všichni dobromady= VELKÉ MY (inspirace www.kett.cz)
Malé my - spojíme se ve dvojici za ruce a vytvoříme "malé MY": To jsme my, to jsme my, to jsme my, to jsme my, OBA DVA dohromady…
Velké MY - spojíme se všichni za ruce a vytvoříme "velké MY": To jsme my, to jsme my, to jsme my, to jsme my, MY VŠICHNI, dohromady…
- Radujeme se, že jsme všichni spolu a zkoumáme, co znamená TU.
Ve spojeném kruhu společně pohupujeme spojenýma rukama, na slovo TUUUUUUU dupeme nohama na místě, kde právě jsme (jde o obsah písničky):
My jsme tu, my jsme tu, my jsme tu, JE TO TAK, JE TO TAK OPRAVDU…
Ani vpředu, ani vzadu, ani vpravo, ani vlevo, jenom prostě my jsme tuuuuu, JSME TU OPRAVDU.
(kde jsme? Co znamená TU? Kde jsme? Na koberci. Ve školce, která se jmenuje, ve třídě, která se jmenuje, ve městě, které se jmenuje, v zemi, která se jmenuje…)
- Rituál: Spolu jsme se potkali… ( na melodii písničky Uvíjíme věneček / Mišurcová)
Spolu jsme se potkali, ruce jsme si podali (otáčíme se společně po kruhu),
až se dáme dohromady (stále se držíme za ruce, ale jdeme k sobě čelně do kruhu, takže se k sobě dostaneme blízko, až se leckdy s některým kamarádem čelem opravdu fyzicky spojíme),
tak nám bude dobře tady (opět vycouváme zpátky do kruhu bez rozpojení rukou),
budem si hráti (na chvilku se pustíme a vytleskáme, popř. i s poskoky),
všechno zkoumati (z dlaní si vytvoříme dalekohled a zkoumáme svět kolem sebe – lidi, věci, prostředí).
Je fajn doplnit otázkou, jestli někdo něco zajímavého prozkoumal či objevil. Co máme ve školce kolem sebe?
- Rituál: Hututu, hututu – již známý kontaktní rituál
Děti stojí v těsnějším kruhu a s oporou o jednoduché říkadlo navazují oční kontakty:
„Hututu, hututu, (3krát plesknutí, 3krát plesknutí)
duli duli duli, (3krát tlesknutí)
už jsme tu. (3krát dupnutí)
Vidím tě, júúúúúúú, (na podnět Vidím tě vzpažit do výponu, Júúúú – držíme zvukově dlouho, k tomu předklon s očním kontaktem s ostatními dětmi – svýma očima se snažím prohlédnout všechny děti v kruhu)
Vidím tě, júúúúúúú, (opakování téhož)
Duli duli duli, (3krát tlesknutí)
už jsme tu.“ (3krát dupnutí)
REFLEXE + HRA S ŘÍKADLEM, grafické záznamy:
*Koho vidím? Kdo se mi líbí? Koho znám? Koho vidím dneska rád? Koho jsme dlouho ve školce neviděli? Proč? Co se dělo? Koho dnes nevidíme?
*Můžeme zařadit i grafický záznam první části říkadla: Hututu, hututu, duli duli duli, už jsme tu. Vymýšlíme značky pro plesknutí, tlesknutí, dupnutí ( např. X, O, ! ). Záznam pro pohybový doprovod pak vypadá následovně: XXX, XXX, OOO, !!! -> tj., 3x plesknout, 3x plesknout, 3x tlesknout, 3x dupnout). Grafický záznam obměňujeme, např. XO!, XO!, OOO XXX.
- Reflexe s říkadlem: Iky piky pumprlíky
Iky piky pumprlíky ALEC PALEC VEN, já už tady jsem.
Jedna dvě, jedna dvě, to jsem já, teď o mě jde…opakujeme a zrychlujeme
Iky piky pumprlíky ALEC PALEC VEN, já už tady jsem.
DOPLNĚNÍ: Nejsem tu sám:
Klikyháky, já jsem tady, hrát si budem‘ dohromady.
Už to jede, už to jede, už to jede…stát, není kam se hnát.
Iky piky pumprlíky ALEC PALEC VEN, máme CELÝ den.
Doplnění a zároveň procvičení dnů v týdnu: Máme celý den V PONDĚLÍ, a taky V ÚTERÝ a taky....
Máme spoustu času A NEMUSÍME NA NIC CHVÁTAT. CO DNES NESTIHNEME, ZÍTRA JE TAKY DEN. V SOUČASNÉ MATEŘSKÉ ŠKOLE JE MÉNĚ VÍCE, UBERME Z POZNATKŮ A INVESTUJME DO MALIČKOSTÍ. TY SI BUDOU DĚTI PAMATOVAT. NECHME JE TAKY CHVÍLI ŽASNOUT, OBJEVOVAT A HRÁT SI. MINIMÁLNĚ DALŠÍCH 60LET BUDE MÍT VĚTŠINA NAŠICH DĚTÍ ČAS VNÍMAT PODZIM, ZIMU,JARO, LÉTO, BARVY, TVARY, ZVÍŘATA, ROSTLINY, OVOCE, ZELENINU, NECHME JE CHVILKU UŽÍVAT SI JEN HRU A SPOLEČNÉ BYTÍ.
MÝM NEJSTARŠÍM DĚTEM ZE ŠKOLKY JE DNES PŘES 40LET A PAMATUJÍ SI VELKÉ MALIČKOSTI, LEGRACI, TO, JESTLI JIM BYLO VE ŠKOLCE DOBŘE A VŠECHNY V ŽIVOTĚ FUNGUJÍ A VÍ, ŽE POKAZIT SE MŮŽE, NAPRAVIT SE MUSÍ, HLAVNĚ ŽÁDNOU BOULI A KDYŽ TO NEJDE TAKHLE, TAK TO PŮJDE JINAK - ZKUS TO ZNOVU. DEJME TĚM DĚTEM ŠANCI ZAŽÍT TO, CO K DĚTSTVÍ PATŘÍ. BUĎME PRŮVODCI A NE PEDAGOGVÉ, Z NICHŽ KAPE ZODPOVĚDNOST, ŽE DNES NESTAČILI PROBRAT ZELENINU A PÍSMENO NA ZAČÁTKU SLOVA atd. NECHME JE PŘEDEVŠÍM ZAŽÍVAT ČAS MEZI VRSTEVNÍKY, bez toho v životě neobstojí. Důležitý je NEZBLÁZNIT SE a NEPŘEHLCOVAT DĚTI.
II.KAŽDÝ DEN SE BUDEME POTKÁVAT VE ŠKOLCE
- Malý prostor pro filozofování s dětmi - dozvíte se plno zajímavého:
Proč chodí vlastně děti do školky?
Proč se ta školka jmenuje mateřská, když sem maminky nechodí?
Jak by se tedy ta školka měla jmenovat?
Proč musím do školky a nemůžu doma sedět u tabletu?
Co by se stalo, kdyby člověk nikam nechodil?
(doplnění básničkou D.Heviéra spojenou s akcí:
Šlapu, šlapu krokem husím, proč tak šlapu, vždyť já musím.
Kdybych zůstal, kde jsem stál, nikoho bych nepotkal…)
Reflexe: Koho jsem potkal ve školce? Koho už znám? S kým si rád hraju?
- Rituál, písnička: Do školky budeme chodit každý den
Šlapu si to do školky pro kluky i pro holky, tam se na mě všichni těší, tam mám i své bačkorky…
- Někdy se do školky těším x někdy se mi nechce: různé podoby hudebně pohybové hry: já utíkám do školky, skáču si to, už se těším, nechce se mi, loudám si to do školky atd.
- A někdy se mi ve školce trochu stýská a mám z toho smutek, stejně jako Pavlíkovi se stýskalo po taťkovi a měl fialový smutek (VÝBORNÁ INSPIRACE: knížka - Marka Míková „A smutek utek“), tam najdeme i příběh Pavlíka a jeho fialového smutku a taky mnoho dalších dětských smutků , i to, jak a čím se dají smutky zahnat.
- Začátky ve školce můžeme dětem přiblížit i čtením úryvku z výborné knížky Evy Papouškové: „Kosprd a Telecí“ (zároveň pátráme po tom, po kom my máme jméno a kdo nám vybral naše jméno a proč se já jmenuju tak a ty tak).
- CO POTŘEBUJE KAŽDÉ DÍTĚ VĚDĚT OD ZAČÁTKU - Rituál: Jak se chodí do školky a co se stane, když něco popletu?
Levá, pravá, levá, pravá, tak se chodí do školky, levá pravá levá pravá, pro kluky i pro holky.
Když tu něco popletu, tak to znovu zkusím.
Pokazit se MŮŽE, napravit se MUSÍ.
Nemusím se bát, můžu si tu hrát.
- Písnička: Ve školce mám svoje místo, každý tu má svoje místo, protože sem patří… (upraveno z pedagogiky Ketta – www.kett.cz)
Každý má své místo, mít místo, to je jisto
a je dobré to vědět, že Hanka, Pepa, Eva… má kde sedět…
Každý má své místo, mít místo, to je jisto
a je dobré to vědět, že KAŽDÝ má kde sedět…
( Případné doplnění: Když sedíš na svém místě (upraveno z pedagogiky Ketta – www.kett.cz)
Když sedíš na svém místě, tak víš to jistojistě,
Že tam nikdo jiný není, než JÁ a překvapeníííííí!
Sdělujeme si, co nás překvapilo, jaké mám pro ostatní překvapení, co jsem zjistil, objevil, co mě čeká atd.
III.AŤ JE NÁM TU SPOLU HEZKY
- Ve školce nejsem sám, je tu hodně dětí
Vrána letí nemá dětí, my jich máme jako smetí.
My je máme, neprodáme, sami si je vychováme.
- Pochováme nebo vychováme nebo obojíJ?
My se máme, že se máme, takhle my se pochováme… - hra dvojic s prostřídáním + obměnami: pohoupáme, zatleskáme, polechtáme, si spolu zaběháme atd.
Vychováme?
jak se vlastně vychováme?
Co to znamená, že se VYCHOVÁME? To znamená, že spolu prozkoumáme, jak se k sobě chovat máme, jak se k sobě nechováme. Myslíte, že to zvládneme? Učitelka v děti věří, že to zvládneme – DŮKAZ a potvrzení:
„ Iky, piky, pumprlíky, alec, palec, ven, máme nový den.
Tagadááááááá, čin čin,(vzpažíme a dvakrát mávneme dlaněmi na slova čin, čin)
spolu to zvládneme, vím, vím!! (na vím, vím připojíme gesto Pata a Mata:-))
- Společný obraz v kruhu: Tohle je naše školka a abych sem chodil rád(a), aby se mi tu líbilo, tak tam přidám, tak si přeju…
Z velkých šátků vytvoříme na zemi uprostřed kruhu obraz školky
Děti plochu školky zaplňují barevnými textilními čtverci či barevnými kostkami se slovy: Tohle je naše školka, a abych sem chodil rád, tak tam přidám… např. hodnou paní učitelku… Přeju si ve školce lívance k obědu. Poté položí předmět „do školky“ a pokračuje další.
- Pravidla spojená s rituálem: Do školky budeme chodit každý den, co bychom měli zabalit, vyhnat, aby se tu nedělo a netrápilo nás, co se mi nelíbí, co ve školce nechci.
Děti uvádějí své zkušenosti a společně zjišťujeme, že zlobení, schválnosti, lumpárny, kříčení, štípání, bolest atd.tu nechceme.
*Hra s říkadlem a jeho obměnami
Ben ben ben, blechy ven, my lumpárny (zlobení, schválnosti…) vyženem,´,
haraburi harabáda, radši protáhnem´si záda… NEBO (haraburi harabáda, pěkně podrbem´si záda…)
+ OBMĚNY + hra s rituálem: chceme si podrbat bříško (kouzlo zní haraburi šiško, podrbem´si bříško, haraburi polínka, podrbem´si kolínka atd.), co všechno konkrétně vyženeme, co tu nechceme: BOUCHÁNÍ, STRKÁNÍ, KOUSÁNÍ, ŠTÍPÁNÍ, SPROSŤÁRNY atd.
*Zabalovací rituál – říkadlo
Co všechno potřebujeme zabalit, aby nás to tu netrápilo, neubližovalo, aby tu bylo hezky: děti navrhují bouchání, strkání, kopání, křičení, praní, štípání, sprosťárny atd. a hned to pro jistotu prostřednictvím říkadla zabalíme s obměnami 1.verše:
Halí balí habalí, zlobení se zabalí, bouchání se zabalí, praní se teď zabalí atd.
(A hned „balíme“, tj. děti v kruhu balí prostřednictvím pohybu předloktí a dvojice dětí uprostřed kruhu omotává vybranou krabičku, v níž je např.štípání, vlnou a pro jistotu zabalené označujeme, abychom věděli, co do naší školky nepatří, aby všem bylo ve školce dobře. Společně tak vyvozujeme první pravidla soužití.Obalené a označené krabičky umístíme na viditelné místo ve třídě a zdali je dobře zabaleno, to už budeme hlídat v průběhu celého dne ve školce.)
VýsledekJ:
Halí balí habalí, co bolí, se zabalí.
Halí balí tak i tak, můžeme si spolu hrát.
Halí balí heja hej, ve školce nám bude HEJ!!! (závěrečný výskok do výšky)
- A co když i přesto mi bude někdo ubližovat, dělat mi, co nechci…
Tréninková hra: To mi nedělej, to můžeš…
(Motivace hrou na Škrholu nebo na Maxe, zlobivce a naschválníka, který chodí kolem kruhu, na někoho zaťuká a řekne mu, co mu udělá, např. já tě bouchnu! Dotyčný hlasitě a důrazně odpoví: TO MI NEDĚLEJ! Škrhola či Max jde dál a zkouší to dál. Někdy taky vybere něco pozitivního, např. Já tě pohladím. Dítě si samo vyhodnocuje, zda odpoví TO MŮŽEŠ nebo TO MI NEDĚLEJ.
Reflexe + řešení, když „to mi nedělej!“ nepomůže: hledáme s dětmi odpověď na otázku, co dělat, když já někomu řeknu TO MI NEDĚLEJ a on mi to stejně dělá. Pak je potřeba přizvat paní učitelku, aby pomohla, ale nejdřív to zkusím já, abych se uměl ozvat a DŮRAZNĚ bránit.
- Pravidla: Na kom to záleží, jestli nám bude ve školce hezky a spokojeně?
Prostor pro děti, zjistíme, že záleží na každém z nás + nový společný rituál: ozvěnová hra, kdy učitelka s rytmickým pleskáním na předkročené stehno předříkává a děti opakují:
Iky piky pumprlíky, alec palec ven, JÁ svým pánem jsem.
Teď všichni slyšte tenhle můj zpěv, ve vlastním těle jsem vlastní šéf.
Teď všichni slyšte tenhle můj hit, malý či velký mi nesmí ublížit!
A smím ubližovat já? NESMÍM! Společně doplňujeme poslední část rituálu.
Teď všichni slyšte tenhle můj hit, ani já tobě nesmím ublížit!
DŮLEŽITÉ: Reflektujeme s dětmi, co jsme se dozvěděli. JSEM ŠEFEM VE VLASTNÍM TĚLE. Kdo za to tedy může, když moje ruka bouchne, noha kopne, pusa křičí či plive? JÁ. jak to dopadne se špatným šéfem? Vyhodí ho a už nešéfuje. Pak není divu, že Pepu šéfuje paní učitelka, když Pepův šéf je špatným šéfem. Dokud si Pepa nevychová dobrého šéfa, bude i na vycházku pro jistotu chodit s paní učitelkou za ruku a ráno si hrát pro jistotu u stolečku pod dozorem učitelčina šéfa :-)))
- Co všechno ve školce budeme dělat?
S dětmi si pojmenováváme na základě jejich dosavadní zkušenosti a hned spojujeme s akcí a hrou
HRÁT SI: rituál s prozkoumáním, na co a s čím bychom si chtěli hrát
CVIČIT: rituál + hra
MALOVAT + KRESLIT: rituál + hra
CHODIT VEN a NA PROCHÁZKY: rituál + hra
OBLÉKAT SE, PŘEVLÉKAT SE: rituál + hra
JÍST: rituál + hra
ODPOČÍVAT: proč
A HLAVNĚ DÁVAT NA SEBE I NA OSTATNÍ POZOR
- Máme velký úkol: Máme dětí jako smetí a proto musíme být na sebe opatrní a dávat pozor
Rituál s písničkou na melodii "Hlava, ramena, kolena...":
Hlava, oči, nos i dlaně, dávejme si pozor na ně…hlava, oči, dlaně, nos.
Kolena, lokty, pěsti, záda, nestrkej do kamaráda…na druhého pozor dej
Je možné doplnit čtením či vyprávěním příběhu neopatrného a nepozorného Giovanniho z knížky Gianiho Rodari: „Pohádky po telefonu“- Procházka nepozorného dítěte
(opět je prostor pro filozofování s dětmi, zkoumáme, co všechno se dá ztratit atd.)
- Co budeme ve školce každý den potřebovat? (ruce, nohy, hlavu…oči, uši, pusu) – hra s písničkou
*Ruce ruce ruce, ruce umí mávat, ruce ruce ruce, ruce umí dávat.
Ruce máme já i ty, pomáháme si.
*Nohy nohy nohy, nohy umí chodit, nohy nohy nohy, nemusí se vozit.
Nohy máme já i ty, zaskákáme si.
*Hlava hlava hlava, na krku nám sedí, hlava hlava hlava, myslí, slyší, hledí.
Hlavu máme já i ty, poradíme si.
*Srdce, srdce, srdce, pumpuje nám v těle, srdce, srdce, srdce, řídí tělo celé.
Srdce máme já i ty nasloucháme si.
REFLEXE:
na co všechno máme nohy, ruce, hlavu, srdce, oči atd.
máme všechno stejné? Nohy, ruce, hlavu atd.? Porovnávání, řazení podle velikosti, atd.
co nohy, ruce ve školce dělat smí a nesmí
podle čeho poznám, co smím a co nesmím? (-> smím leccos, ale NESMÍ TO BOLET, nikoho!!!)
JAK se říká tomu, když někdo dělá něco, co ví, že se nesmí a co bolí a vadí? (lumpárna? Darebák? Zlobení? Naschválník?)
NÁZNAK MELODIE PÍSNIČKY:
g g a a g e, g f e d e e, g g a a g e, g f e d c c.d d e d c d e, g f e d c.
- Závěrečný rituál s písničkou: Jsme tu pospolu (ccggg,ccedc, ddggg,ddfed, ccggg, ccedc, gfec)
Jsme tu pospolu, my se nedáme, jsme tu pospolu, spolu zpíváme,
jsme tu pospolu, všechno poznáme, jsme tu spolu.
Někdy do nebe člověk vyroste, někdy do země člověk zaroste,
někdy do šíře ruce roztáhne, ať dosáhne…
(opakujeme v úzkém propojení dětí v kruhu)
*Sněhová vločka*
- Rituál:
Kolo si uděláme, my si ruce podáme,
společně se projdeme, pak si místo najdeme… (opakování)
- Každý máme své místo v kruhu:
To místo je moje! (pohybově zdůrazníme s obměnami a ozvěnou)
- Místo uprostřed kruhu:
Ukázat si místo uprostřed.
Tam položit složený kruhový šátek. Postupně rozložit.
- Pantomima učitelky s motivací:
Něco jsem vám chtěla přinést, nabrala jsem to a ono to za chvíli zmizelo. Tak jsem to zkusila znovu a nabrala jsem ještě víc… ale ono to za chvíli zase zmizelo.
Pak jsem to vymyslela tak, aby to nezmizelo…
- Podávání kruhové krajkové velké vločky v kruhu:
Co to je, co to je, jakpak se to jmenuje. U koho to zastaví, řekne, jak se to jmenuje (vločka, sníh, sněhová vločka, pápěří…)
Položit vločku doprostřed na šátek.
- Houpání imaginární vločky:
Jaká je sněhová vločka?
Písnička a houpání s obměnami:
Padá vločka sněhová, sněhová, sněhová,
padá vločka sněhová, je celá ledová (studená, bělounká, krajková atd.)
- Tanec vloček s obměnami: (lehký tanec vloček, sněhová vánice)
Tančí vločka sněhová, sněhová, sněhová,
tančí vločka sněhová, je celá krajková (ledová)…
- Letí vločka sněhová – písnička s během po špičkách se vzpaženými pažemi v prostoru
Letí vločka sněhová, sněhová, sněhová,
Letí vločka sněhová, na zem spadne…
- I sněhová vločka má maličká očka (seznámení s básničkou)
Kam asi vločka doletí a kam spadne? Děti odpovídají, spojíme s básničkou s pohybem:
I sněhová vločka má maličká očka.
Kouká, kam ji vítr nese, aby nepřistála v lese.
Městská vločka letí k městu, cestovní si hledá cestu.
Luční padá mezi louky, klobouková na klobouky.
Z vloček, co jsou pro legraci, stavějí se sněhuláci.
- Když má vločka zavřená očka…
Někdy vločka zavře očka a pak vůbec neví, kam padá…
Volá vločku vločka, ať prý na ní počká.
Že neví, kam padá, má zavřená očka.
Zhruba tři děti představují vločky se zavřenými očky (šátky, klapky na oči), tři děti je vodí v prostoru v kruhu i s proplétáním v kruhu, ostatní děti houpou imaginární vločky a zpívají písničku, v rolích vloček se zavřenými očky se prostřídáme:
Padá vločka sněhová, sněhová, sněhová,
padá vločka sněhová, je celá krajková…
- Vločka spadne na zem, tam si lehne, ani nehne, aby se nerozpustila…
Padá vločka sněhová, sněhová, sněhová,
padá vločka sněhová, na zem spadne…
Děti si lehnou na zem, a co nejdéle vydrží ležet v klidu s doprovodem zpívání paní učitelky:
Leží vločka sněhová, sněhová, sněhová,
leží vločka sněhová, je celá krajková….
- Ztvárnění vloček…
Dopadla vločka sněhová na zem a každá je úplně jiná… Stejně jako my, lidé.
Děti si na podložce vytvářejí a zdobí své vločky.
Závěr: Na světě se dějí velké věci, ale jenom občas a na chvilku a to je zázrak.
Reflexe:
Existenciální princip spočívá v tom, že kdybys tu nebyl/a, tak by tu ani ta tvoje krásná vločka nebyla a to by bylo škoda. Je dobře, že jsem na světě, mám tady svoje místo a jsem tu důležitý.