Kdo jsem já
....."Já jsem já. Nejsem kopretina, ani zvonek, ani mák, ani pomněnka, jsem JÁ.", zvolal radostně motýl z knížky Daisy Mrázkové Neplač, muchomůrko...
A s lidmi je to stejné, JÁ jsem prostě JÁ.
Narodila jsem se v roce 1960 v Klatovech. Ve 3měsících zahájila docházku do jeslí, pak do školky, do školy a do školy a do školy, abych zase skončila ráda ve školce, jen v jiné roli, než tomu bylo na začátku.
Vždycky jsem byla víc kluk než holka a to se asi promítlo i do mého přístupu k životu, v sukni mě potkáte zřídkakdy. Velmi silnou vazbu jsem měla jako dítě na tátu, ale ten mi ze světa odešel, když mi bylo deset. Od malinka do dospělosti jsem milovala svoji "nepokrevní" tetu Elišku, jejíž moudrost a poselství nejen že ctím dodnes, ale taky je dál ve světě šířím a myslím, že mě velmi ovlivnily lidsky i v budoucnu pedagogicky.
Nikdy jsem nechtěla být učitelkou mateřské školy, ale šla jsem tam, kam moje kamarádka Dáša. To byl asi jeden z mých naprosto neplánovaných, ale ve výsledku velmi důležitých, kroků. Stala jsem se UČITELKOU mateřské školy a s dětmi strávila takřka 40let, nejen v mateřské škole, ale i v rámci literárně dramatického oboru základní umělecké školy v Klatovech. Ten jsme společně s dětmi z mateřské školy znovu v Klatovech "vzkřísili " a během 15let plnohodnotně rozvinuly činnost pro děti a mládež všech věkových skupin.
Děti mě přivedly k divadlu, vystudovala jsem Lidovou loutkářskou konzervatoř v Plzni, věnovala se sama aktivně loutkovému divadlu více než 15let a pak jsem se jakýmsi dalším šťastným omylem na začátku 90.let 20.století ocitla na katedře tvořivé dramatiky DAMU v Praze. Tam jsem se potkala nejen s dramatickou výchovou, ale především sama se sebou a hlavně s lidmi (spolužáky i pedagogy), kteří dali mému životu nový směr a obzor. Dodnes nedám na svoji školu "převysokou" dopustit.
Dětem, dramatické výchově, divadlu, literatuře a příběhu jsem zůstala věrná a jsou mojí součástí dodnes.
Především jsem ale MÁMA dvou dospělých kluků a BABIČKA vzácné vnučky Elišky a kudrnaté Aničky.
Bydlím v lese na chatě 12km od Klatov s výhledem na Šumavu, topíme dřevem, žijeme obyčejně, ale hezky, uprostřed přírody ve společnosti kamerunských ovcí, s králíky, kočkami, srnkami, ježky a ostatními obyvateli lesa, kteří nás vzali na milost:-).
Patří ke mně slunce, voda, moře, plavby na malé plachetnici, které mě vždycky vyléčí z malicherných bebíček a splínů a kde si vždycky uvědomím, z jakých zbytečností dělám na souši vědu i jak důležité je mít pře sebou obzor.
Už nepracuji v mateřské škole, jsem "zasloužilá"důchodkyně , ale dodnes jsem ještě lektorkou učitelů a učitelek, včetně těch začínajících. PROČ? Protože mi není jedno, jakou stopu tu na tom světě lidským a pedagogickým jednou zanechám. Zda stopu, co na podlaze utírá se, anebo stopu, která trvá v čase a třeba v někom otiskne se. Proto se o vše, co jsem za svoji praxi díky dětem nasbírala, dělím s ostatními, předávám dál, aby až to jednou všechno zapomenu, kousek mého pedagogického a lidského věna na tomto světě zůstalo.
Tak to jsem JÁ, Hanka Švejdová.